Drážďanští DEATHRITE jsou pro mě zárukou, že ti nejzlejší deathmetaloví „Satani“ školí v nastupujících ročnících tovaryšstvo, jenž je schopno závěrečné zkoušky vykonat s vyznamenáním. Kapela, která vydala své první demo v roce 2011, se nyní po splitku s GOLDUST hlásí konečně s dalším černočerným asfaltovým diskem, který by neměl ujít žádnému příznivci té nejsurovější odnože death metalu a grindcoeru. V jejich přístupu i zvuku je cítit starý švédský crust, pocta velikánům typu NASUM, i obrovská dávka zdravé agresivity a zuřivosti.

Album „Into Extinction“ je až po okraj naplněno neutuchající dávku tlejícího staroškolského death metalu hraného pěkně přes řádně zatěžkané riffy. Ty se dokáží houpat v extrémních kytarových drbačkách ve vysokých otáčkách i sklouznout do rozlehlých bažinatých plání. Většinu času vás však album nese v punkovém rytmu kupředu a je to takový fičák, že si ani nestiháte uvědomit, co se kolem vás děje. Pokud máte rádi kapely, které svým přístupem omlazují staré hnijící extrémní žánry mezi metalem a hardcorem typu OATHBREAKER, jsou DEATHRITE kapelou pro vás.

Za zmínku stojí i živé koncerty kapely. Na DEATHRITE jsem vlastně narazil minulý rok na „Fluff Festu“, kdy mě procházejícího kolem vedlejšího stanu zaujal umaštěný mladík s tričkem CARCASS, kterému nebylo přes vlasy vidět do obličeje. Pochopte. Na téměř ryze hardcoreovém festivalu je toto věc poměrně vzácná. Po bližším prozkoumání vidím, že za ním je na pódiu kapela složená z podobných individuí, a po tom, co spustila svůj pekelný stroj, rozpoutala ve stanu inferno, ze kterého jsem se ještě dlouho vzpamatovával. A přesně tento feeling se jim naštěstí podařilo dostat i na aktuální desku.